Novinařina už zdaleka není tím, čím bývala ve světě před dopadem. Už dávno nemá takový dosah, natož důvěru. Dosah už je pouze lokální a obsah přetransformoval spíše v takový věstník s články. Ty se odvíjejí především od charakteru samotného autora a jeho odvahy, kam až chce zajít v honbě za obsahem a nakolik je loajální pravdě. Což si lze vyložit i tak, že na kolik si váží svého zdraví a života. Jelikož fakt, že život už není spravedlivý, což ví dnes každý, ale poukazovat na morální hodnoty a levotu těch, co dnes třímají zbraně, je buď odvážné nebo hloupé.
Každopádně město Olomouc má jednu stálici jménem ECHO. Během existence této skupiny se vystřídala řada jiných, ale nikdo příliš dlouho nevydržel. Buď nasrali někoho, koho neměli a nebo se brzo ukázalo, že je platí ta, či ona frakce a tedy její obsah je jen politická agitka. Echo má malou tiskárnu na okraji města a své články umisťuje na vývěskách po náměstích. Aby si vydělal, alespoň na náklady, inzerují především obchodní a pracovní nabídky různých skupin, cechů a frakcí. A ne, opravdu nejde vždy o čistou práci, ale prachy jsou prachy.
Echo založil Karel Toufar, bývalý bloger, který měl zálibu v záhadách a senzacích. Nebál se ani tehdy populárních článků a titulků plných ragebait a clickbait taktik, aby měl dosah. Protože Karel nikdy nebyl hrdina dnešního typu a má problém ublížit i mouše, dělal pro své přežití to jediné co uměl. Psal a když to byla potřeba, šel na ruku tomu kdo dával. Ke cti mu patří, ale že nikdy nenapsal nic co by obhajovalo něčí smrt či násilí. Nebo alespoň ne přímo. Postupně se k němu přidávali další a on si na jejich práci zajistil stabilní zázemí. Život v luxusu to sice nebyl, ale hlady taky netrpěl.
Dnes Echo píše většinou o činnosti frakcí, které jsou až příliš okázalé a narušují jakousi rovnováhu klidu ve městě. Do přímé konfrontace však nejdou, ani nemohou. Nikdo za nimi nestojí a přesto, že pro jejich způsob informování obyvatel si je většina cení, nehlásí se k nim. Hlásit se k někomu od novin nese svá rizika, především zdravotní. Občas když zrovna zrovna funguje jejich elektroinstalace, vysílají zprávy i pomoci rádia a improvizovaného rozhlasu. Ten je však častým cílem sabotáže.
Novinařina tak není velmocí jako kdysik, dosah je lokální a pravda je relativní. I přesto jejich přítomnost a práce je pro město důležitá. Prostým lidem dává pocit zastání a těm, kteří umí číst a pamatují svět před dopadem, dávku nostalgie. Jsou někdy trnem v oku hlavounům z frakcí a to je prostě dobře vždycky. Život je díky nim pestřejší, v tom krutém a špinavém světě po dopadu…. A pro mnohé je fakt, že i platí za dobré informace forma přivýdělku.
