Hlavní postavy

starosta

Komu je co po jméně, když ti nikdo jinak neřekne než starosta. Nicméně mé jméno je David, příjmení už je vážně jedno. Neočekávej žádného ramba, ale poctivého čtyřicátníka s rostoucím pupíkem. Kdysi dávno jsem vedl prosperující byznys s armádním vybavením a něčím jsem si měl šanci i sám projít. Nikdy jsem však nevěřil, že své zkušenosti takto zúročím. Svého času jsem měl dokonce kontakty v ARMĚ. Když odjely poslední transporty z Ostravy na východ a mi jsme zůstali s pár příslušníky a dvěma stovkami uprchlíků v táboře kde nebylo dvakrát bezpečno. Rozhodl jsem se, že tady nezůstanu. S pár chlapama co jsme se stačili za těch pár dní trochu poznat, jsme začali organizovat přesun. Kdo chtěl šel s námi, kdo nechtěl a věřil v další příjezd transportů ten zůstal. Přidalo se k nám i deset chlapů od modrásků což mě těšilo díky jejich výzbroji. Odvedl jsem všechny na místo, které jsem bezpečně a důvěrně znal. Bývalá raketová základna u Frýdku-Místku.

Panda

Na první pohled ničím zvláštní, ale když jste ho poznali už jste nezapomenuli. Už dlouhá léta mu nikdo neřekne nijak jinak než Panda, díky permanentním kruhům pod očima a kdysi velkému pupíku. Možná si i díky toho ze starostou tolik rozuměli, jo byl jeho pravou rukou (říká se že i tím kdo ho viděl poslední na živu). Malá postava, na krátko střižené vlasy a rozčepířené vousy. Zbytky kdysi taktické vesty, jeho věhlasný Colt u pasu a kožené rukavice mu propůjčují jedinečný vzhled. Nepohrdne doutníkem a pro dobrou whiskey by i zabil. Podle všeho měl nějaké vojenské zkušenosti, ale i prořízlou hubu. Což byl asi další důvod proč si ho tolik starosta držel u sebe. Měl kupodivu i značný respekt v osadě, který však opadl po tom co starosta zemřel při přesunu. Má velmi dobré vztahy s lidmi z ARMY. Hodně lidí tvrdí, že se jen jako tvrďák tváří a v jádru je to dobrák, ale o tom bych velmi pochyboval.

gen. Pachenko

Do osady k nám přišel za doprovodu naši průzkumné hlídky s dalšími devíti. Pět z nich byli vojáci a jeden z nich přímo od Modrých přileb. Velice rychle si získal respekt všechno ostatních od MP a ti ho pak jmenovali svým velitelem a čestně mu udělili hodnost generála. Moc toho o něm nevím, ale dle všeho mělo jít o nějakého vysloužilého vojáka a hrdinu. Alespoň tuhle historku u ohně šířili čtyři jeho parťáci s kterými onehdy přišel do osady. Víme však jistě, že rusák to vážně není. Jedno se mu nedalo upřít, svou práci dělal dobře. Poslední dobou však tíhne k pití a melouchama s ARMOU. Pár lidí ho i vidělo se několikrát ostře pohádat se starostou.

Nikolas

Náš člověk z ARMY. Na pozici, kterou zastával a momentálně zastává je mladý, ale za to velmi schopný. Dostal se k nám vlastně čirou náhodou a původně mělo jít o našeho zajatce. Ale dohodli jsme se a stal se pro nás styčným kontaktem s ARMOU a zásobuje nás municí a zbraněmi. Není to moc, ale víc než kdybychom jej neměli. NiKolas se velmi často scházel se starostou, asi díky vzájemným kontaktům na ARMU. Když však sám komunikoval s ARMOU nesměl u toho nikdy nikdo být. Po tom co přišel o parťáka Tonyho, musí zajišťovat vyzvedávání dodávek zásob vždy někdo z osady. Je to kliďas a pohodář, jinak každým coulem obchodník.

otec Jonáš

Kněz. Víra ve všudypřítomnou Osvětu má už zastoupení i u nás. Kněz se k nám přidal cestou z Ostravy do Frýdku kde jsme našli nový domov v osadě Beskyd. Z počátku se zdržoval pouze v úzkém kruhu věřících. Dnes je tomu však jinak a věřící jsou tady 3/4 osady. Jonáš, jak mu nikdo neřekne veřejně je šlachovitý muž s prorezlým vousem a hlavou. Jeho kulaté brýle mu dodávají na důležitosti. Svou pílí a inteligenci svou víru prosazuje velmi úspěšně, na můj vkus až moc. Nakonec k němu na kus řeči chodím i já. U lidí má nesmazatelnou zásluhu v odražení prvního pokusu o útok na naší osadu, to ho udělalo takřka nedotknutelným. Jak se říká, ale s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Uvidíme jak s ní náš kněz naloží. Přeci jen jeho víra se zakládá na konci světa.

Taya

Místní barmanka, sympatická slečna, ale taky ženská od rány. Kdo se nechá zmást prvním dojmem, ten tvrdě narazí. Obsluhuje náš jediný bar, který je takovým našim místem útěchy když nepočítáme kněze. Vede to tu sama, ale často si z řad osadníků najímá pomocníky když je toho hodně nebo si chce odpočinout. Ráda si povídá s hosty, ale opilce a oplzlé by nejraději vyhazovala oknem kdyby nějaké bar měl. Je s námi už od Ostravy, kde vypomáhala MP se vším co bylo potřeba. S tím co už slyšela se z oblibou říká, že musí vědět i barvu spodního prádla starosty, ale dál bych to raději nerozváděl. Se zbraní jí to moc nejde, ale taky to vlastně ani nepotřebuje.

Harun a Hassan Al-Rashid

Bratři, původem z Iráku. Oba byly velcí obchodníci a vedli několik tržišť především v Bagdádu. Válka je však vyhnala a emigrovali do Čech a pak na Jižní Moravu. Tady se opět živili jako obchodníci, na naše poměry by jeden řekl šikovní šmelináři. Největší pověst si získali, když je jeden z místních frajírků chtěl natáhnout, ale u Haruna a Hassana se špatnou potázal. Po tom co to tady šlo do kytek je už v jejich podnikání nic neomezovalo. Potom co vzniklo několik osad, kočovali mezi nimi a obchodovali snad se vším. Když se jim podařilo získat i elektroauto začali nabízet i lidem, že je odvezou do zelené zóny. Ale cena za, kterou to nabízeli by si měl problém dovolit málokdo i před katastrofou, nicméně i takový se našli.

Další bio hlavních postav odhalíme později.

Rolovat nahoru