Situace je lepší, ale ne dost

Krev si zvolna hledá cestu v puklinkách kdysi asfaltového chodníku. Přátelství kdysi tak silné ukončila rána a hlasitý bolestivý výkřik. Vůně střelného prachu a smrad spálené lidské kůže necítil poprvé. Dnes to, ale bylo něco jiného, vnitřně s ním zmítal vztek a nenávist vůči sobě samotnému. Na zem dopadl zlaťák ze sevření teď už chladnoucí ruky. Tak moc, pro tak málo. Lidský život, má menší cenu než kdy dřív. A co teprve přátelství..
 
Tak na tyhle scenérie si musíte ještě počkat. Venku se situace pomalu sice vrací k normálu, ale pro nás to ještě stále není zelená. Žádnou akci ze světa Asteroidu nechceme pořádat za omezujících či limitujících podmínek. Věřím, že po zdravém úsudku s námi budete souhlasit a nadále stát za námi a vyhlížet první paprsky slunce nad branou nové osady, které nás pozvou dál.
 
Dost poezie! Přineste mi láhev whiskey, můj revolver a zrcátko.
Tagged with: